Určujícími právními předpisy upravujícími odměnu advokáta za poskytování právních služeb jsou vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhl. č. 484/2000 Sb. Ve znění pozdějších předpisů.

Při poskytování právních služeb vycházíme zejména ze smluvní odměny advokáta, kterou je možno sjednat jako odměnu za časovou jednotku, za úkon, či za úplné vyřízení věci.

Odměna advokáta zohledňuje jednak míru a složitost poskytovaných právních služeb, jejich časovou náročnost, význam věci pro klienta, v neposlední řadě i míru odpovědnosti advokáta.

V případě mimořádné právní či skutkové náročnosti věci, či při použití cizí řeči, či práva je s klientem po vzájemné dohodě požadována odměna zvýšená.

Naopak kancelář je schopna v rozumné míře poskytovat právní služby i za snížené ceny, především těm osobám, které se nacházejí v mimořádné tíživé sociální a ekonomické situaci.

Advokátní kancelář je připravena klientům dále poradit, jak postupovat v případě, že tito nemohou nést a hradit náklady řízení před soudy, či státními orgány.

V případě stálých klientů a dlouhodobě spolupracujících klientů jsou připraveny speciální zvýhodněné sazby.